Rozhovor s Julií Vanhaber

Julie Vanhaber: Za láskou do Česka, srdcem k ostatním.

Když se Julie před devíti lety přestěhovala z Ukrajiny do České republiky, čekal ji začátek zcela nového života. Musela se naučit jazyk, zorientovat se v neznámém prostředí a znovu najít samu sebe. Dnes, s bohatou osobní zkušeností s migrací, pomáhá ostatním – především dětem – zvládnout podobnou cestu. A dělá to tím, co jí jde nejlépe: prostřednictvím umění. 

Jako ilustrátorka vede výtvarné workshopy, kde si děti nejen hrají a malují, ale také budují důvěru, učí se vyjadřovat a nacházejí své místo v novém domově.

Julie, odkud pocházíte a kde teď žijete?
Jmenuji se Julie Vanhaber, pocházím z Ukrajiny a už devět let žiji v Mladé Boleslavi v České republice.

Co vás přivedlo do Česka? Jaké byly vaše začátky?
Přijela jsem za láskou. Poznala jsem svého budoucího manžela a rozhodli jsme se, že se za ním přestěhuji. Začátky nebyly jednoduché – musela jsem se naučit jazyk, pochopit novou kulturu a vybudovat si nové přátelské i pracovní vztahy.

Pomohlo mi, že jsem měla čas a velkou podporu od manžela. Nechával mi prostor, netlačil na mě, a to bylo velmi důležité. Začala jsem chodit na kurzy češtiny, doma jsme mluvili česky, a když jsem si našla práci, dostala jsem se mezi lidi, kteří mluvili jen česky. V takovém prostředí se člověk učí nejrychleji.

Co pro vás bylo nejtěžší?
Asi to, že jsem se musela vzdát všeho, co jsem měla, a začít úplně od nuly. Cítila jsem ale, že je to správné rozhodnutí. Hodně mi pomohla víra, že všechno dobře dopadne – a taky dopadlo.

Proč jste se rozhodla věnovat dobrovolnictví?
Chci pomáhat lidem, kteří si procházejí podobnou cestou jako já. Vím, jak náročné je začlenění do nové společnosti, a proto se zaměřuji hlavně na děti, které si migraci samy nevybraly.

Jsem i maminka, takže dokážu lépe porozumět jejich emocím. Často vidím, že by se rády zapojily, ale bojí se, že něco řeknou špatně a ostatní je budou soudit. Mojí rolí je vytvořit pro ně bezpečný prostor.

Využíváte při tom své ilustrátorské dovednosti?
Ano. Na workshopech s dětmi malujeme a povídáme si – třeba o ročních obdobích, svátcích, prázdninách nebo o tom, co právě prožívají. Pomáhá jim to vyjádřit se, i když ještě neumí dobře česky. Kreativní činnost odbourává stres, buduje důvěru a pomáhá navazovat nové vztahy.

Jaký vliv mají takové aktivity na děti s migrační zkušeností?
Malování je univerzální jazyk. Dává dětem možnost vyjádřit své pocity beze slov, což je nesmírně důležité, když ještě nemají dostatečnou jazykovou výbavu. V přátelském a otevřeném prostředí se postupně osmělí, začnou víc mluvit, sdílet a zapojovat se.

Věnujete se i vlastní ilustrátorské tvorbě. Co je jejím hlavním zaměřením?
Mou hlavní specializací jsou ilustrace pro děti. Tvořím plakáty, obrázky a vzpomínková alba, která pomáhají rodičům uchovávat jedinečné momenty dětství. Často vytvářím to, co bych sama jako maminka ocenila – inspiraci čerpám hlavně ze svých dětí a každodenních situací.

Velkou inspirací jsou pro mě i moji zákazníci. Jejich přání a nápady mě posouvají dál a pomáhají mi tvořit nové produkty, které mají smysl. Nejde mi jen o prodej, ale hlavně o to, aby ilustrace lidem pomáhaly uchovat vzpomínky a rozvíjet jejich kreativitu.

Díky mým produktům se mohou lidé kdykoli vrátit k důležitým chvílím – a připomenout si radostné okamžiky, které tak rychle mizí.

Kromě ilustrací také maluji obrazy, ve kterých se snažím zachytit hloubku emocí a příběhů. Umění je pro mě způsob, jak sdílet své vnitřní vnímání světa a propojit se s lidmi na hlubší úrovni.

Moji tvorbu najdete na http://www.julievanhaber.cz, na Instagramu https://www.instagram.com/julievanhaber/, nebo na Facebooku http://www.facebook.com/iuliia.vanhaber